Besedu pro více jak 70 posluchačů zahájil zástupce velvyslance Aleš Opatrmý a dále ji moderovala ředitelka České školy Jaroslava Baconová. Večer s Michelle Čiperou zahájil sérii setkání s významnými Čechy žijícími v Kanadě, která bude velvyslanectví pořádat pravidelně v průběhu celého roku.

Michelle Čipera vyprávěla, co ji přivedlo k tomu, že věnovala 20 let svého života práci v tak vzdáleném a klimaticky náročném prostředí, jaké byly její prvotní dojmy a co ji vedlo k tomu, že se do vesnic původních obyvatel v Hudsonově a Jamesově zálivu v Severním Quebecu stále vracela. Pracovala tam jednak v Iqaluitu, ve všeobecné nemocnici , která poskytuje péči pro cca 16 000 obyvatel v oblasti Qikiqtani (Baffin), jež je domovem 16 komunit původních obyvatel na ploše zhruba milionu km², jednak zajížděla přímo do těchto komunit.

Popsala, jak vypadal její běžný pracovní den lékařky, jak se vyrovnávala s jazykovými rozdílnostmi jednotlivých komunit. Poutavě se věnovala tradičním zvykům, které měla možnost s místními obyavateli prožívat, a její spolupráci s místními léčiteli. Nechybělo také vyprávění o tom, jak je možné v místním prostředí trávit volný čas.

Velmi zajímavým doplněním besedy se stal dokument o práci a životě M. Čipery v nemocnici, který v roce 2003 natočila kanadská televize CBC v rámci seriálu o životě imigrantů v Kanadě. M. Čipera jej pro účely besedy pořádané ne velvyslanectví od CBC získala, a hosté jej měli možnost během besedy také zhlédnout.

M. Čipera se krátce také dotkla v Kanadě velmi aktuálnímu tématu usmíření s původními obyvateli, k němuž měli účastníci besedy možnost zhlédnout dokument nejlepší kanadské režisérky dokumentárních filmů Alanis Obomsawin Chůze je lék (Walking Is Medicine), popisující cestu 6 Kríů, kteří s cílem usmíření absolvovali pěšky 1 600 km z jejich komunity Whapmagoostui k ottawskému Parlamentu. Pochod vycházel z tradice jejich předků, kteří absolvovali pěšky dlouhé vzdálenosti především v zimě, kdy jsou řeky i jezera zamrzlá. Whapmagoostui je nejsevernější vesnicí Kríů v Quebecu, v ústí Velké řeky velryb v Hudsonově zálivu.

M. Čipera umožnila hostům nahlédnout také do její rozsáhlé sbírky předmětů denní potřeby Inuitů a Krí obyvatel. V závěru věčera hosté měli možnost ochutnat labradosrký čaj a tradiční pokrm bannock, který se nejčastěji jí s borůvkovým džemem, neboť borůvky a brusinky jsou jedním z tradičních pokrmů Kríů a Inuitů.

Dr. Michelle Čipera se narodila v Ottawě do české rodiny a zde také vyrostla. Je jednou ze čtyř vnuček Dominika Čipery, blízkého spolupracovníka Tomáše Bati, který v roce 1948 uprchl z komunistického Československa. Společně se svou ženou Boženou a dvěma syny nastoupil do obuvnické firmy Baťa v Batawě, Ontario. Míša, stejně jako její tři sestry, se věnovala studiu přírodních věd. V roce 1993 zakončila své studium získáním lékařského titulu na Univerzitě Ottawa. Na atestaci se připravovala na Univerzitě McGill.

V návaznosti na rodinnou tradici pracovala Michelle více než 20 let jako rodinná lékařka v komunitách Inuitů a Krí obyvatel v Québecu. Nyní se vrátila do Ottawy a věnuje se péči o českou komunitu v Kanadě a spolupracuje s městem Zlín za účelem zachování dědictví sociálního poslání jejího dědečka. Na základě svých zkušeností z dalekého severu Québecu také vyučuje studenty medicíny na Univerzitě McGill  zdravotnickou problematiku původních obyvatel, včetně témat kulturní bezpečnosti, zdravotní rovnosti a inkluze.